iBooks, aneb vytvořte si vlastní, úžasnou a atraktivní učebnici

Dnes se podíváme, jak s pomocí aplikace iBooks a iBooks Author vytvoříte vlastní učebnici, kroniku, knihu receptů, – prostě, co vás napadne.

 

Pojdˇme se na to podívat krok za krokem:

1.) Plus je, že  applikace (software) iBooks Author je zadarmo.

2.) Mínus je, že iBooks Author nefunguje na PC. Potřebujete Mac. A pro jejich prohlížení potřebujete iPad.

Co s tím? Je tu řešení, které nevyžaduje koupi nového počítače. Existuje totiž portál, kde se můžete přes webový cloud dostat na softwary a aplikace macu, a následně je můžete používat na vašem počítači.

Screen Shot 2013-10-07 at 10.45.00 AMhttp://www.macincloud.com

Jak jsem se dočetla, za služby budete muset zaplatit. Plus je, že se nemusíte “upsat” na delší dobu v podobě předplatného, ale můžete si vybrat možnost být účtován hodinově. Tak vás to přijde docela výhodně. Podívejte se na to. S jakýkolimi dotazy ohledně macincloudu se neostýchejte mě bombardovat v komentářích k tomuto příspěvku. Ráda se na to s vámi podívám.

Ok. Takže, teď už ale opravdu, jak na to.

 

Screen Shot 2013-10-07 at 3.50.06 PM1.) Otevřete http://www.apple.com/ibooks-author/

2.) Klikněte na “Download now”

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 3.52.14 PM3.) Otevře se vám toto okénko. Klikněte na  “free”, je umístěno přesně tam jako moje “installed” na obrázku. Pokud je váš mac nastaven na český jazyk, i iBooks Author by měl být automaticky v češtině.

Systém vás povede krok za krokem celou instalací.

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 10.36.58 AM4.) Po nainstalování otevřete aplikaci iBooks Author. Klikněte na “New” nebo “New from template chooser”, obojí vás zavede na ukázky templátů či na jejich ekvivalent v češtině.

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 4.44.36 PM5.) Otevře se vám okénko s možnými templáty, ze kterých si můžete vybrat design vaší budoucí knihy. Já vybrala označený design, ale vy si vyberte ten, který se k vašemu tématu hodí nejvíc.

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 4.59.12 PM6.) Klikněte na vybraný design a poté na “choose” či “vybrat” vpravo dole.

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-01 at 1.29.38 PM7.) Nejdřív si vytvořte “Book title”, neboli “Titul knihy”. Fotografii templátu snadno zaměníte za vaši tak, že ji prostě přetáhnete myší z vaší knihovny přes fotografii templátu. Fotografie se automaticky nahraje a zobrazí jako ta moje z azurového pobřeží.

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-01 at 1.29.48 PM8.) Název a jakýkoli text později změníte tak, že ten daný prostě vymažete a nahradíte jej tím svým. Samozřejmě si můžete vybrat styl písma, jeho velikost, sklon, tloušťku i barvu. K tomu vám dopomůžou zakroužkovaní pomocníci vpravo nahoře. Proklikejte se tím a prozkoumejte vaše možnosti. Nejen že jich je spousta, ale ani to není nijak složité.

 

 

 

Screen Shot 2013-10-01 at 2.12.59 PM9.) Kliněte na “Chapter 1″ či “Kapitola 1″. Změňte název a text  jako v bodě 8. Pokud chcete, vyberte a nahrajte vaši fotografii jako v bodě 7.

 

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-01 at 2.18.39 PM10.) Každá kapitola může mít libovolný počet sekcí, jejichž možnosti a nastavení jsou již přednastavena, a proto je to, jak se řiká, brnkačka. Klikněte na “Section 1″ či “Sekce/Podkapitola 1″ Postupujte jako v bodech 7. a 8.

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 6.00.41 PM11.) Ať už ke kapitole či podsekci (nebo jako novou kapitolu či sekci), vždy můžete přidávat stránky. Vlevo nahoře máte tlačítko “Add pages” neboli “Přidej stránky”. Otevře se vám několik možností:

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 6.01.43 PMa) Nová stránka kapitoly. Můžete si vybrat z možností první strany, textové strany, či celé strany s fotografií. Mimochodem, fotografii můžete vložit kamkoli do textu jednoduchým přetažením jako v bodě 7.

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 6.01.45 PMb) U podkapitoly (sekce) si můžete vybrat dokonce z více možností. Vedle úvodní stránky a stránky textové je zde také možnost předmluvy, uvedení autorských práv a věnování.

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 6.01.48 PM

c) co se týče jednotlivých stránek, po kliknutí ukázaném na obrázku se vám ukážou možnosti layoutů. Strany můžete mít s jednim nebo dvěma sloupci a s různými možnostmi rozporostření fotografií. Proklikejte se tím. Je to docela zábava.

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 9.43.37 PM12.) Poslední věcí, na kterou se podíváme, je “Intro média”. Najdete jej pod “Název knihy” jako na obrázku.

 

 

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 9.56.45 PMPo kliknutí na intro média se vám otevře toto okénko.

Fotografii či video z vaší knihovny přetáhněte myší a upusťte ho v místě označeném šipkou. Můžete vložit fotografii, ale i video. Já vložila video. A multimediální dílo je na světě.

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 9.34.57 PM

A co s tím vším? Nejdřív se na knihu musíme podívat, na to, jak funguje a případně vychytat malé chyby. Klikněte na “preview” (nebo na jeho český ekvivalent) jako na obrázku.

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 10.28.33 PMOkénko, které se vám objeví, vás vyzve zapnout si iPad a otevřít na něm aplikaci iBooks.

 

 

 

 

 

 

photo.PNGOtevřete na vašem iPadu iBooks. Zapojte iPad do vašeho počítače.

 

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 10.38.48 PMAž se vám váš iPad zobrazí na počítači, kliněte na jeho název a poté na “preview” jako na obrázku.

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 10.46.36 PMKlikněte na “ok” na opětovnou výzvu k otevření aplikace iBooks na iPadu.

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-10-07 at 10.49.38 PMKniha se začne načítat. Na svém počítači uvidíte toto. Po zmizení okénka se vám kniha automaticky otevře na vašem iPadu.

 

 

 

 

Jak ten náš společný výplod vypadá, a jak s ním dále pracovat, si řekneme zítra. Vyhrajte si s tím a než se pustíme dál, dejte mi vědet, s čím jste se potýkali nejvíc. 

Zatím se mějte techně,

Olga

Jsou iBooks i naše pedagogická budoucnost?

Než začneme, podívejte se se mnou na následující video.

Apple Inc. přišla na začátku minulého roku s aplikací iBooks. iBooks představuje možnost pro každého vytvořit vlastní knihu: rozhodnout o jejím obsahu, vzhledu, a také ji nechat virtuálně publikovat. Rosí se vám ze slova “virtuálně” čelo? Tak se na to společně podíváme. Je to docela fajn záležitost.

Pojďme se nejdříve společně zamyslet nad tím, jaké výhody mají elektronické knihy jako takové. Když jsem se poprvé před několika lety setkala s Kindle čtečkou knih od Amazon.com, byla jsem tak trochu skeptická. Nešetřila jsem šířením tradicionalistických výlevů jako “kniha je kniha”, něco o pocitu “držet jí v ruce”, něco i o “vůni papíru”…bylo mi to všechno jasné, a moje konzervativní názory jsem si nenechávala pro sebe. Hrůza z pokroku a jeho zavržení jako ničitele tradičních hodnot, v tomto případě knih, vidina hromadného zavírání knihkupectví (ke kterému na americkém kontinentu již došlo) – to všechno bylo více než vhodné téma k četným peprným diskuzím, především s mými blízkými, kteří si Kindle moc pochvalovali.

A tak přišly vánoce, a Ježíšek i se všemi jeho světovými kumpány se na mě spikli, a jeden takový bílý Kindle v růžovém obalu (očividně to byla promyšlená konspirace) mi schovali pod stromeček.

A bylo po kritizování. Instantní láska zažehla svůj plamen ještě o svaté noci, kdy jsem si přes automatické světově celoplošné konstantní bezdrátové internetové připojení (za které u Kindlu nic měsíčně neplatíte) mohla koupit několik knih okamžitě, jedním kliknutím, za zlomek ceny knihy v knihkupectví. Kniha se mi objevila na Kindlu automaticky, tak jako dnes v aplikaci Kindle na dalších mých zařízení jako je počítač, chytrý telefon, či iPad. To, že si nosím v malé krabičce všechny svoje knihy, bylo bezva. Text je viditelný prostřednictvím tzv.elektronického inkoustu (e-ink), ze kterého nebolí oči, a který je přizpůsobitelný a čitelný v různých světelných podmínkách. Nejdůležitější byly pro mne tyto vlastnosti elektronické knihy:

1.) Všechny na jednom přístroji

2.) Možnost podtrhávání důležitých pasáží

3.) Snadná dohledatelnost

4.) Otevření knih na jakémkoli vašem zařízení s aplikací Kindle

Když se dneska, po několika letech, na tenhle výčet podívám, je ve strovnání toho, co nabízejí e-knihy dnes, poňekud nedostatečný. Co je pro nás a naše téma důležité je, jak využít elektronické knihy v pedagogickém procesu.

iBooks jako konkurence platformě Amazon.com, portálu, kde si mimo jiné (Amazon.com je takový americký mall.cz) můžete koupit a stáhnout elektronické knihy, existuje již nějakou dobu. Novinka, se kterou Apple přišel minulou zimu je nejen dostupnost učebnic v elektronické formě ve spolupráci s několika vedoucími americkými vydavatelstvími, ale především aplikace iBooks Author.

O iBooks Author, a jak na to, si povíme zitra. Teď se vrátíme k videu za začátku tohoto příspěvku. Jakou mají výhodu učebnice od iBooks? Začněme myslet tak, jako naší technická generace studentů, a místo popisu se na to podívejme. V následujícím videu je vidět ukázka možností interaktivních elektronických učebnic. Video je očividně natočeno amatérsky, bez zbytečných komentářů a komerčních opěvování produktu. Podívejte se na to:

Nevím, jak vám, ale mně se to moc líbí. Reger Rosner, z Productivity Applications Apple Inc. vysvětluje, že jejich focus byl především ve třech bodech: (v závorkách přesný čas v youtube videu)

1. snadná navigace (2:04)

2. dokolaná grafika (2:09)

3. dělání si poznámek (2:12)

Není to paráda? Co mě jenom trochu zaráží je, jak pomalu se učebnice tohoto formátu šíří. Chápu, že se spousta institucí brání “zaapplování” škol: jejich monopol by byl využíváním iBooks učebnic nevyhnutelný. Já to možná vidím trochu jinak: kdyby se iBooks využívaly, byl by to určitě podnět pro výrobce a developery aplikací pro jiné operační systémy, aby se “pochlapili” a nabídli vydavatelstvím učebnic podobnou verzi, nemyslíte?

Jak by se vám líbilo učit s takovýmito učebnicemi? Napište mi! Budu se těšit :)

Jo, a abych nezapomněla: pokud se vám tyto učebnice opravdu líbí, představte si, že si můžete takovou pro vaše vyučování vytvořit sami. Možná ne s tak super grafikou, ale i tak, nebyla by to paráda? V našem příštím povídání si ukážeme, jak na to.

Zatím se mějte techně,

Olga

 

O tom, jak BBC potvrdila naše úsilí

Screen Shot 2013-09-23 at 12.21.48 PMPřed dvěma dny se objevil na BBC.com článek o tom, že elitní hudební akademie nabízejí svá vyučování a kurzy online, a zamýšlí se nad tím, jestli se tak klasické hudební vzdělávání stává možné pro každého, kdo má internetové připojení. Článek zmiňuje světlé a tmavší stránky online vyučování, zmiňuje platformu Coursera.org, Udacity.com, a edX.org. O Courseře jsem se již zmiňovala, Udacity a edX vezmeme na paškál v jednou z našich příštích povídání.

Zkratka MOOC, aneb Massive Open Online Course (Masivní online kurz otevřený všem), je poslední dobou přetřásána ve všech zahraničních pedagogických mediích. Jak již jsme se ve článku o Coursera.org zmínili, jedná se o kurz, který je vypsán

a/ pouze určitou dobu – většinou v době trvání přibližně čtyř až deseti týdnů

b/ přihlásit se na něj může kdokoli a odkudkoli, pokud zvládá jazyk ve kterém je kurz nabízen

c/ splňuje předoklady kurzu, které jsou – a o to právě jde: v tom jsou MOOC kurzy tak speciální – velmi základní

Jako příklad pro c/ BBC uvádí kurz renomovaného klavíristy Jonathana Bisse z Philadelphského Curtisova Hudebního Institutu “Exploring Beethoven`s Piano Sonatas” (Objevování Beethovenových klavírních sonát). Ve “skutečné” třídě tohoto kurzu je zhruba  40 studentů každý rok. Kurz je řazen mezi nejprestižnější hudební kurzy na území Spojených států amerických. Co se tedy stane, když tento stejný formát vyučování otevřete nejširším masám po celém světě?

A nebyla bych to já, kdybych se na “Exploring Beethoven`s Piano Sonatas” sama nepřihlásila. Pravda je, že jsem profesí (no a samozřejmě založením – a národností!) muzikant, a nemohla jsem si takovou příležitost nechat ujít. BBC udává, že se na kurz přihlásilo 35.000 lidí místo očekávaných pěti set. Kurz trvá v řádu 5 týdnů, a jak udává jeho webová stránka: “It is not necessary to have studied an instrument to take this course, or to have any knowledge of music theory. While these may enhance your experience of the course, it is designed for students of all backgrounds with a desire to learn more about Beethoven and his world.” (Pro ty, pro které angličtina je tak vzdálená jako pro běžného Američana jazyk český, vyučující profesor udává, že znalost nástroje, či hudební teorie není k zapsání do kurzu nutná.)

Budu upřímná: kurz je dokonalý. Vyučování mas, za předpokladu, že se masy vzdělávat chtějí, je možný. Učit online představuje kompletní revoluci v metodách, struktuře, hierarchii, ale především přístupnosti pedagogiky. Jak už jsem se zmínila, na Beethovenský kurz se přihlásilo 35.000 lidí. To je, jak BBC udává, téměř desetkát tolik, než celkový počet studentů Curtisova hudebního institutu od jeho založení v roce 1923. Každý, kdo má jakýkoli přístup k internetu se tak může vzdělávat na světově renomovaných vysokých školách a univerzitách. Je jasné, že MOOC není Magister, Bakalář, či Ing. Dostanete certifikát, a to jen pokud splníte veškeré podmínky kurzu. Jestli vám takový certifikát zajistí práci, nevím. Asi jde spíš o to, že vám může změnit život – a v každém přípaně pohled na něj. Internet tak nepředstavuje jen dvourozměrný informační zdroj či sociálně-virtuální svět. Být součástí vzdělávacího procesu je fajn. Omlazuje to. To mi můžete věřit.

Samozřejmě se vyskytují i skeptici, kteří si stojí za tím, že zatím nevidí žádné důkazy o tom, že by forma MOOC vyučování, a částečně online vyučování jako takové, výrazně, či nevýrazně, zlepšilo kvalitu vyučovacích procesů. Na druhou stranu naleznete názory na to, že využívání technologií není dostatečně revoluční, a že by se mělo jít “za hranice” užívání učebnic, ať už jsou jakkoli interaktivní jako iBooks od Apple Inc. (k interaktivním knihám v jednom z našich příštích povídání).

Já jsem se svým názorem tak někde “mezi”. Za prvé se nedomnívám, že by snaha, motivace, a cíl MOOCů byla, se globálně “postarat” o vzdělávání všech na této panetě, nebo že by měla být zastupitelem “klasického” vzdělávání. MOOC je ale podle mého názoru skvělá možnost pro kohokoli se dozvědět spoustu zajímavých věcí od známých a renomovaných osobnpstí z akademického světa, sebevzdělat se, rozšířit si obzory, a také, i když možná “pouze” virtuálně, poznat zajímavé lidi z celého světa.

A není život právě o tom poznání a poznávání všeho druhu?

Co si o tom myslíte? Jaký je váš názor na možnosti masivního online vzdělávání? Napište mi. Budu se těšit.

Mějte se techně,

Olča

Na cestách? No a? :)

20130705_204118Hezký den, vám všem, kteří se chcete dozvědět něco životazměnitelného v oblasti digitálního vyučování, i vám těm, kteří jen tak ledabyle brouzdáte internetem v rámci hledáni toho či onoho.

Možná jste si všimli, že jsem se nějakou dobu neozvala. To proto, že jsem na prázdninách. A o tom právě v našem dnešním povídání.

Před 14 dny jsem se s rodinou vydala na cestu po Sicílii, přes Paříž, Řím a Palermo až do překrásné vesničky na východě tohoto překrásného poloostrova, kde jsme zakotvili. (Pokud máte právě pocit, že se sem mé vyprávění tak úplně nehodí, vyčkejte, vzpomeňte si na babiččino “trpělivost růže přináší” a čtěte. Mezitím já se budu snažit vám to vyprávění vybarvit tak, jak si slunná Sicílie zaslouží.)

V naší vesničce na východní straně Sicílie s nepřekonatelným výhledem na moře, Aeolské ostrovy a sicilské hornaté svahy se turismus až tak moc nenosí, a proto nejen, že můžete narazit s “pouhou” angličtinou, ale mnohokrát i s italštinou. Sicilský dialekt je báječný, vřelý a větrem ošlehaný, a stejně jako její obyvatelé, ne tak úplně porozumitelný. Její kuchyně je skvělá, v její jednoduchosti, stejně tak jako rafinovanosti – ovlivněna kulturami a nadvládami, kterými si Sicílie za její dobu existence musela projít.

Je tu ale jeden problém. Bezdrátové připojení k internetu. Sicilský životní styl, věřte či ne, zas až tak nepotřebuje, aby “vaifai” bylo k dispozici 24 hodin denně. Většina polulace vesniček se bez internetu obejde úplně, a pro zbytek je připojení k domácímu počítači a občasné zkontrolování emailové adresy úplně dostačující.

Pro člověka jako já, který se i přes vlastní prvotní a přetrvávající nelibost (!) už bez připojení “neobejde” to byl ze začátku “problém”. Proč jsou ale slova “neobejde” a “problém” v uvozovkách? Protože, jako všechno v životě, i tohle je více než relativni. Těch pár dní bez neustálého připojení, – které znamená absoutní dostihnutelnost via email, facebook, twitter či instragram, pokud je používáte, – je překrásná oáza na cestě možná “supr” vybavenou a překrásně pohodlnou pouští dnešního života.

I tato krása znamená jeden velký problém. Pokud vaše práce na internetu závisí, a třeba jako já, prostřednictvím něj učíte, jste – jak se říká – nahraní. Takže co dál? Já jsem jako jediné řešení viděla – za zapojení opravdu všech mimických možností obličeje a veškerých svých končetin – vysvětlit domorodcům, jak je chudák občan moderního světa obětí virtuálního světa. A tak jsem se, za hromadného výrazu lítosti na mým osudem závislého, připojila. Pozor, nebylo to zas až tak jednoduché. Pro mě, jako uživatele iPadu jediná možnost připojení se, je ta bezdrátová. S potřebou tak “zastaralou” jako je slot na internetový kabel výrobce Apple Inc. jaksi nepočítal. (Nejspíš nebyl nikdy na Sicílii bez kufru s další technikou, který letecká společnost Alitália doručila po slunných pěti dnech, eh.)

A tak se mě podařilo připojit. I přes rány osudu jako zmíněný nedoručený kufr a strach některých občanů z wifi, jehož zapojení způsobuje rakovinu…. jednotný názor na dotaz “čeho” už jsem neobdržela. Ať už je to jakkoli, za vystavení obyvatelstva hromadné zkáze se mi podařilo se připojit, A UČIT!

Z čehož vyplývá, že učit online se dá leckde, i tam, kde se to může zpočátku zdát jako nemožné. A o cestování a práci v našem dalším vyprávění.

20130804_185611Mejte se techně a prázdninově pěkně,

Olga

WordPress.com, aneb jak na ten třídní blog

Dnes se podiváme na to, jak využít cyber světa v náš pedagogický prospěch (a úspěch!)

WordPress.com je nejenom jedna z nějznáměších blogařských domén, ale upřímně i moje nejoblíbenější. Tak jako už dnes většina, má volbu českého jazyka, což se může hodit. :) začněme ale od začátku.

1.) Krok první: otevřete stránku www.wordpress.com

Otevře se vám toto okénko. Ať už rozumíte anglicky či nikoli, žádné strachy, a klikněte na “get started”, jako na obrázku.

Screen Shot 2013-09-24 at 12.50.30 PM

 

 

 

 

 

Po kliknutí na “get started” uvidíte spoustu textu a políček. Pokud potřebujete, aby stránka alespoň to nejdůležitější ukazovala v rodném jazyce, klikněte na “česky”, jako hezky česky na obrázku vlevo.

Screen Shot 2013-09-24 at 1.00.08 PM

 

 

 

 

 

 

Stránka se vám ukáže v minimalistickém českém překladu. Vyplňte email, uživatelské jméno, kterým se budete do wordpressu přihlašovat, heslo, a jméno vaší blogové stránky.

Screen Shot 2013-09-24 at 1.43.45 PM

 

 

 

 

 

 

Screen Shot 2013-09-24 at 2.01.10 PM

 

 

 

 

 

 

 

Je možné, že se vás systém zeptá, jestli nechcete placenou verzi domény, kde byste neměli slovo wordpress ve vaší URL (www adrese blogu). Pokud se rozhodnete pro bezplatnou verzi, klikněte na link zakroužkovaný na obrázku.

Screen Shot 2013-09-24 at 1.59.30 PM

 

 

 

 

Pokud chcete doménu bez slova “wordpress”, klikněte na jeden z následujících návrhů.

Screen Shot 2013-09-24 at 2.00.48 PM

 

 

 

 

 

Posléze kliněte na “create blog”.

Screen Shot 2013-09-24 at 2.16.56 PM

 

 

 

 

 

 

 

Na vaší emailovou adresu, kterou jste uvedli při regsistraci do wordpress.com vám přijde email o potvrzení založení blogu. Bude vypadat asi takhle. Klikněte na “activate blog” jako na obrázku.

Screen Shot 2013-09-24 at 2.25.07 PM

 

 

 

Po aktivaci budete automaticky přesměrováni na stránky wordpress.com. Klikněte na “My Blog”.

Screen Shot 2013-09-24 at 2.31.22 PM

 

 

 

 

Otevře se vám toto okénko. Klikněte na jméno svého blogu.

Screen Shot 2013-09-24 at 2.37.14 PM

 

 

 

Jelikož je vaše stránka nová, ukáže se vám toto. Klikněte na “get started here”.

Screen Shot 2013-09-24 at 2.42.57 PM

 

 

 

 

 

Český manuál wordpressu není úplně dokonalý. Pokud potřebujete trochu překladatelské pomoci, čtěte dál. Podíváme se spolu krok za krokem “jak na to”. Věřte mi, není to ani trochu složité.

1.) Krok první:  “VYTVOŘTE NOVÝ PŘÍSPĚVEK”

Napište název článku, a vymyslete nějaký chytrý text :)

Screen Shot 2013-09-24 at 3.09.41 PM

 

 

 

 

Pokud do textu chcete vložit obrázek, klikněte na zvýrazněný odkaz.

Screen Shot 2013-09-24 at 3.29.50 PM

 

 

 

 

 

 

Po vybrání z vašeho počítače se obrázek uloží do mediální knihovny vašeho blogu. Je to super, protože se tak můžete na váš obrázek dostat odkudkoli, a nejen z vašeho počítače.

Screen Shot 2013-09-24 at 3.42.44 PM

 

 

 

 

 

2.) Nástěnka

Nástěnku najdete na levé straně blogu. Co to vlastně ta nástěnka je: Anglický název je přesnější, “Dashboard” znamená v češtině “Palubní desku”. Tato “palubní nástěnka” je vlastně váš rozcestník, kde najdete víceméně všechno, co pro vytváření vašeho blogu budete potřebovat.

Screen Shot 2013-09-25 at 3.21.15 PM

 

 

 

 

 

 

 

 

K vytvoření nového příspěvku klikněte na “příspěvky”. Otevřou se další možnosti. Klikněte na “vytvořit příspěvek”. Až ho napíšete, klikněte na pravé straně na “publikovat”.

Ale teď k tomu zásadnímu:

Povidáme si pře ce o tom, jak využít blogování jako pomoc při vyučování. Máte několik možností.

Na svůj blog můžete nahrát vaše přednášky, cvičení, zadávat úkoly, a uveřeňovat zajímavosti spojené s vaším předmětem. Jak na to: Nahrajte video svojí vlastní přednášky, anebo objasnění nějakého problému. Návod na to, jak se nahrát a publikovat, si můžete přečíst v mých článcích o youtube. Právě link youtube, je to nejjednodušší publikování videa na wordpressu. Stačí totiž do textu v příspěvku vložít okopírovaný link k videu, a video se vám na stránce objeví právě tak, jako ty krátké filmy v mých několika prvních povídaní.

Ve svém blogu můžete mít, stejně jako na jakékoli webstránce, kterou otevřete, několik různých stránek. Můžete mít strán ky s přednáškami, jiné se cvičeními, se zajímavostmi atd. Jak je k blogu přidat?

Na své palubní nástěnce vidíte “stránky”.

Screen Shot 2013-09-26 at 2.32.38 PM

 

 

 

 

 

 

 

 

Po kliknutí na “stránky” se vám otevřou další možnosti. Klikněte na “vytvořit stránku”.

Screen Shot 2013-09-26 at 2.45.18 PM

 

 

 

 

 

 

 

 

Otevře se vám toto. Postupujte podle návodu na obrázku.

Screen Shot 2013-09-26 at 2.51.58 PM

 

 

 

 

 

Jo, ještě jedna věc. Možná chcete, aby vaše právě vytvořená stránka měla úvodní obrázek. Sjeďte trochu dolů, a vpravo dole najdete tento odkaz.

Screen Shot 2013-09-26 at 3.00.04 PM

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahrajte obrázek z vaší knihovny. Po nahrání budete přesměrováni zpátky do excerptu vaší stránky. Klikněte na “publikovat” či “aktualizovat, jako na obrázku dole.

Screen Shot 2013-09-26 at 3.13.53 PM

 

 

 

 

 

 

 

 

Tak to by pro dnešek stačilo. Váš úkol bude, se těmito kroky prokousat, a věřte mi – nejhorší máte za sebou :). Příště si povíme o tom, jak vaší stránce zvolit ten správný vzhled – a zadarmo! -, jak udělat podstránky, a tak vůbec, jak z vašeho třídního blogu udělat nejen atraktivní, ale i logickou, a na úspěchy studentů plodnou stránku. 

 

Zatím se mějte pěkne, a aspoň trochu techně,

Olča

 

“Blog” – aneb krása je v jednoduchosti

wordpress foreigners diariesHned na úvod: hlavně žádnou paniku. Je mi jasné, že pro mnohé z vás nejen, že blog a “blogování” není nic nového, ale také že někteří z vás se nevyhnou možnému protočení očí. Je mi jasné, že pro některé z vás je blog něco, co tak nějak víme, že “všichni” mají, “všichni” znají, a že díky této vymoženosti má spousta více i méně talentovaných možnost (často bohužel) se svým spisovatelským střevem chlubit veřejnosti.

Shrňme si tedy,

1) co a k čemu je blog

2) jak nám může být prospěšný v naší pedagogické činnosti

Takže co je to vlastně ten blog. Je to webová aplikace, která obsahuje příspěvky vetšinou  jednoho, ale někdy i více autorů. Příspěvky jsou řazeny opačně, než chronologicky: nejnovější se objeví nejvýše. Kdo dnes “má” svůj blog? Vlastně je to spousta lidí. Existují blogy soukromé, týkající se rodiny, přátel a tak nějak toho, co vás jen napadne. Součástí blogů, díky již zmíněné vlastnosti chonologického řazení i viditelného archivování příspěvků, jsou často fotografie, krátká videa a odkazy na další webstránky a blogy. Také existují blogy odborné, zabývající se také takřka čímkoli: některé se nám snaží usnadnit život, a radí jak na něj, jiné nás seznamují s vykřiky módy či techniky. Některé blogy jsou méně známé, některé znají jen “blogerovi” nejbližší. Známé a slavné blogy, tedy blogy, které si přečte mnoho lidí, mohou být i výdělečné, a to především umístěnou reklamou, ale relativně nově také ziskem z “doporučovaného” a opěvovaného zboží, které zmiňují. Velice populární jsou blogy cestovatelské, blogy s recepty, a blogy maminek na mateřské či v pracovním procesu. I ty díky své popularitě mohou vydělávat. Samozřejmě jsou tu blogy “tak někde mezi”, blogy zájmů a koníčků, blogy o politickém dění, blogy bulvární, neboli “ze společnosti” a tak dále, a tak dále…

Proč ale ten výčet: Hlavně proto, abych vám ukázala, že pokud ještě neblogujete, tak můžete, že možnosti jsou dnes zdarma a neomezené, že to vůbec není složité, a že to prostě, jak o odstavec výše vidíte, dovede téměř každý.

Dnes nejznámější domény blogerů jsou wordpress.com a blogger.com. Mikroblog, aneb blog, který sestává z jednoduchých hlášek, “updatů” a mikrolinků (hyperlinků, zkrácených do podoby tiny url, aby těch užitých znaků z limitovaného počtu povolených symbolů bylo co opravdu nejméně), je zastupován především doménou twitter.com. Na Twitteru se tak můžete vyjádřit pomocí tzv. tweetů (vyslov “tvítů”), neboli ptačích zacrvrdlikání, a oznámit tak v limitované délce, co máte právě na srdci, co zásadního se v tom našem světě přihodilo, anebo jaký produkt či link obohatí, či dokonce spasí, životy jiných. Další formou blogu je instragram (instragr.am). Na Instagramu lidé sdílejí své fotografie s krátkým popisem, a často i hyperlinkem, či upřesněním místa pořízené fotografie. Instagram, stejně tak jako jiné blogy a sociální sítě (k nim mimochodem také někdy příště) mohou být propojeny s dalšími blogy a sociálními sítěmi, a tak se poukázání  na vaše příspěvky objeví právě tam, kde si přejete (a samozřejmě bohužel někdy i tam, kde si nepřejete :) )

Ok, ok, teď ale už k tomu, jak by vám mohl blog být nápomocný ve vašem pedagogickém počínání. Pro nás je hlavní, že jak nám množství blogařů napovídá, mít blog je velmi jednoduché. A co je ještě důležitější, nebude se po vás chtít, aby se z vás stal spisovatel.

 

wordpress german1010Takže od začátku: jak jsem na tu blogařinu jako mojí pedagogickou pomoc přišla já. Před několika lety jsem začala učit na jedné americké univerzitě. Záhy jsem přišla na to, že budu potřebovat nějaký druh podpory mého pedagogického snažení. Univerzitní systém v Americe je, jak všichni víme, poněkud jiný než ten náš, a především, i státní univerzity jsou velmi drahé. Pro řadového studenta to proto často znamená, mít jednu až dvě práce, anebo na druhé straně je důvod toho, že si může univerzitu konečně dovolit, fakt, že již do práce chodí a má rodinu, které chce zajistit lepší budoucnost. Tak či onak, často jsem se setkala s tím, že přes motivaci studentů si ne všichni mohli dovolit být na každé přednášce či semináři, anebo mít dostatek času na všechnu nutnou práci k jeho úspěšnému absolvování.

Jako první mě napadlo mé přednášky nahrávat, aby si je studenti mohli kdykoli přehrát. Nahrát přednášky, anebo jednotlivá vysvětlení látky, by němel být problém. Nahrávku videa si přehrajte na počítači. Téměř v každém přehrávacím softwaru či aplikaci najdete možnost “share” – “sdílení”, a jedna z nich bude sdílení pomocí youtube. Jak na to se dozvíte více v mém dalším příspěvku o youtube. Přeskočme tedy, jak nahrát video do kanálu youtube, a pokračujme.

Vaše hyperlinky z youtube k dané přednášce tedy máme, teď ještě, kde je shromažďovat a kam je nahrát. Já osobně jsem pracovala s doménou wordpress.com. WordPress je velmi jednoduché “nářadí” k vytvoření, a teď se dostáváme k jádru, vašeho třídního blogu. V takovém třídním blogu můžete každou hodinu či tematický okruh řešit jako jednotlivý post. Tam můžete

a) vysvětlit látku

b) nahrát video z youtube, kde látku upřesňujete

c) nahrát fotografie týkající se látky – třeba možná řešení problému a cestu k jejich vyřešení

d) zadat cvičení, úkoly atd.

Na jednotlivé stránky (pages) potom můžete uveřejnit látku k připravovaným testům, mimo-curriculární témata, filmy, odkazy na knihy, výlety atd, vše, co s vaším předmětem souvisí v užším či širším slova smyslu.

Co je tohohle všeho výhodou? Především to, že na svém blogu můžete kdykoli pracovat a jej kdykoli měnit. Vaši studenti dostanou pomocí tzv. RSS feedu emailem notifikaci o tom, že jste nahráli novou kapitolu, látku, čí vysvětlivky k domácímu úkolu. Blogy je dnes možné měnit a na nich pracovat už i z tabletů a chytrých telefonů. Pokud tedy máte stálé připojení k internetu, můžete to, co vás napadne v tramvaji, publikovat okamžitě – a vyhnout se tak možného zapomenutí této spásné myšlenky až přijdete domů, kde na vás vyskočí dřez plný mytíchtivého nádobí a hladový partner.

Největší výhodou je ale nesporně možnost komentování žáků na všechny vaše příspěvky, stejně jako ovlivnění toho, na jaké příspěvky je možné, a na které ne, komentovat. Komentáře tak vedou k diskuzím, a uvidíte sami, jak málokdy budete muset radit, nebo do diskuze zasahovat. Nesporný je i faktor toho, že sdílená diskuze o problému a jeho řešeních je nejlepší a nejúčinnejší metoda všemocného “naučení” se.

A poslední chválou zde bude i fakt, že můžete váš blog nastavit tak, aby byl dohledatelný jen a jen s pomocí přesného hyperlinku, a žádný hledač ho tak nenabídne každému po zadání “klíčových” slov. Dokonce máte možnost nastavit blog tak, aby jej mohli sledovat jen a jen pozvané osoby díky vámi potvrzené emailové adrese žáka. Je to jen a jen na vás. Váš třídní blog tak může být vaše čistě třídně-soukromá záležitost.

A věřte mi: vaši studenti v tom cyber-světe umí chodit daleko lépe než vy. Jim to rozhodně nepřijde jako přidělávání práce – tím jsou spíš vaše pobídky k návštěvě knihovny. Nezapomeňte, že vy bohužel spíše spadáte do kategorie “něco mezi” digitálními domorodci a přistěhovalci, kdežto oni mluví jazykem virtuálního světa zcela bez přízvuku.

Příště si tedy povíme v detailu jak na to. Začneme nahráním videa, jeho konverzí a “uploadnutím”. Takže zatím,

se mějte techně,

Olga

Youtube: a jste nahraní :)

Ve svém posledním příspěvku jsem slíbila se s vámi podívat na to, jak aktivně zacházet s youtube.com, jak vytvořit a nahrát video s například vaší přednáškou, nebo čímkoli, co byste mohli potřebovat. Tak se na to podíváme krok za krokem.

youtube hlavni stranka1.) Krok první: Otevřete www.youtube.com.

 

 

 

 

youtube jazykKdyby z jakéhokoli důvodu byl váš jazyk nastaven ne na češtinu, změnit to můžete kliknutím na jazykové nastavení dole (viz obrázek).

 

 

 

youtube detail prohlasovaciho jmenaV pravém rohu nahoře zjistěte, zda jste automaticky přihlášeni vaší emailovou adresou.

 

 

 

 

 

youtube jak se prihlasit detailPokud ano, a vyhovuje vám to, ok, pokud ne, anebo byste se rádi přihlásili jinou emailovou adresou, třeba takovou, kterou jste založili pro účel vašeho třídního blogu, pak se odhlaste, a znovu klikněte na “přihlásit se”.

 

 

 

 

youtube nahrat detailPřihlaste se tedy tou vaší zvolenou emailovou adresou, anebo si založte novou. Po přihlášení vás systém navede zpátky na stránky youtube. K nahrání videa klikněte na “nahrát” nahoře uprostřed.

 

 

 

 

youtube nahrat jakoMělo by se vám otevřít toto okénko. Jak vám označený link radí, pokud chcete mít váš kanál pod jiným než vašim jménem, klikněte na něj.

Otevře se vám následující okénko.

 

 

 

youtube uzivatelske jmeno detailVyplňte jméno, které chcete používat a klikněte na “OK…” modrý link.

 

 

 

 

 

2.) Krok druhý: Samotné nahrávání

youtube_my videos uploadPodívejte se pořádně na stránku, která se vám otevřela, pokud jste postupovali podle mého návodu :),(anebo prostě zdravým rozumem, že :).

 

 

 

 

 

youtube vytvareni videi natocitPodívejme se tedy na nabízené možnosti. Pokud nemáte někoho, kdo by vás natáčel, bude asi nejjednodušší, když použijete možnost youtube nahrát video prostřednictvím vaší webové kamery. Pokud máte webovou kameru, klikněte na “Natočit” na obrázku.

 

 

 

 

youtube allow 1Po kliknutí se vám otevře toto: Změňte “Deny” na “Allow” kliknutím podle obrázku dole, a spusťte nahrávání.

 

 

 

 

 

Pokud nevlastníte webovou kameru, můžete se nahrát telefonem, fotografickým aparátem, tabletem, atd. Přehrávač vašeho videa by měl mít možnost tzv. “sdílení” videa. To obvykle najdete jako jednu z možností po kliknutí na jednotlivé funkce na liště přehrávače nahoře.

youtube share on youtubeJako jedna z možností sdílení bude jistě youtube.

 

 

 

 

 

 

youtube publish your videoPo kliknutí na tuto možnost by vaše video mělo být přeformátováno tak, aby se na youtube dalo nahrát. Před konverzí vás youtube vyzve, abyste se přihlásili k vašemu youtube účtu. Udělejte to.

 

 

 

 

youtube publish your movie 2Pojmenujte a popište své video. Klikněte na “další” (“next“).

 

 

 

 

youtube share your video on youtube 2Vaše video se začne formátovat.

 

 

 

 

 

 

 

youtube upravit nahrana videaTakhle se vám nahrané video zobrazí ve vašem kanálu. Pokud ho chcete jakkoli změnit, přidat hudbu, atd, klikněte na “upravit“.

 

 

 

 

 

A máte to! Jak vám to šlo? Podělte se o zkušenosti!

A nezapomeňte, je to proces, a s každým videem to bude lepší :)

Jako další vám napíšu, jak na ten třídní blog, a hlavně, jak to vaše video použít!!!!

Takže se těšte,

mějte se techně,

Olča

 

YouTube: poslušné dítě mocného googlu, nebo velký pomocník nám pedagogům?

blog youtubeKaždý z nás se již setkal s youtube.com. Naši rodiče a prarodiče si posíají prostřednictvím emailu vzájemně, (a často stovkám nevinných, jako mě i tebe) veselá videa kočiček a jiných zvířátek vyvádějících roztomilé skopičiny, my shlížíme klipy písniček skupin a zpěváků, kteří se nám a) líbí, ale ne zas až tolik, abychom si tu jejich písničku anebo nedejbože celé album koupili, b) líbili na střední, a tak si tak vzpomínáme…, c) vůbec nelíbí, ale zato je to o to vtipnější (hlavně, když je to zadarmo :) ). Nebo se díváme na staré české či zahraniční filmy, u kterých zas až tak nehrozí, že by někdo horoucně urgoval uznání jejich vlastnictví, a někdy i filmy novější, než si toho nějaký ten dotyčný všimne, a přilepí na video výhružnou nálepku o právech a jejich porušení.

A tak myslím, že je vám známo, že můžete využívat youtube.com pasivně, bez registrace a přihlášení, i když to se vám dnes podaří už jenom když se explicitně odhlásíme. Často totiž, když otevřeme youtube, jste automaticky přihlášeni vaší emailovou adresou. To kromě jiného taky znamená, že historie vašeho youtubování je spojena s vaší emailovou adresou, a proto mě i vám nejspíš budou “nabízena” videa, která by nás mohla “zajímat”, a reklama napravo od přehrávaného písničky se nás taky bude až podezřele týkat.

Z toho všeho vyplývá že máte dvě možnosti. Buď využívat youtube anonymně, ujistit se, že v pravém rohu nejste automaticky zaregistrováni, a popřípadě se odhlásit. I tak si budete moci přehrávat videa, ukládat jejich linky a používat inspirativní nahrávky pro vaše potřeby a vyučování.

Druhá možnost je pak se zaregistrovat, popřípadě si i vytvořit youtubacké jméno, a s ním operovat. Máte možnost si vytvořit vlastní kanál, s vašimi videi – ano, i s těmi roztomilými kočičkami, pokud chcete -, které můžete jednodušše nahrát. Máte možnost sestavit playlisty s videi jiných uživatelů, která spolu souvisejí a budou odehrávána automaticky, jedno za druhým, bez vašeho neustálého klikání a hledání.

Jak tedy youtube.com využít nejen ke svému prospěchu, ale i k vašemu pedagogickému úspěchu?

1.) Ve vyučování můžeme přehrávat zajímavá videa související s výukou, anebo taková, která by studenty mohla dostat do našeho tábora (anebo spíš nás do toho jejich, že)

2.) Pokud se vám podaří najít taková videa, která by mohla vašim studentům pomoci s látkou, snadno jim můžete poslat link emailem anebo jej vložit na webstránku předmětu (nebojte se, k tomu se taky ještě dostaneme :)

3.) Co vás naučím já ve svém dalším příspěvku, je vytvořit vaše vlastní video, třeba s vlasním výkladem  látky pro vaše studenty, které potom můžete poslat mailem, nahrát na webstránku vašeho předmětu, Můžete například nahrát sami sebe vykádající látku, vysvětliující určitý problém. Vaši studenti si ho budou moci kdykoli přehrát, dnes nejenom na svém počítači, ale i na svým mobilních telefonech a tabletech – kdykoli, kdy je to pro ně výhodné, a jsou motivováni se nechat osvětlit.

4.) No a samozřejmě nezapomeneme na metafázi celého vyučovacího youtubování. Co takhle naučit studenty, jak s youtube pracovat sami, a v rámci domácího projektu je nechat vytvořit takové video sami, v malých skupinkách nebo dvojicích, postavit se do role učitele či někoho, kdo vysvětluje určitý problém někomu, koho nemá bezprostředně před sebou. Věřte mi, tím se studenti nejvic naučí. A ano, je to tak, naučí se tak nejenom dějepis, matematiku, či co to vlastně učíte, naučí se i něco nového, něco pro život. Ale předevšim mi věřte, že látku, kterou budou muset pochopit tak, aby ji mohli vysvětlit jiným a scenáristicky, vizuálně, gramaticky správně a technicky precizně zpracovat, určitě jen tak nezapomenou.

Co si o tom myslíte?

Zatím se mějte techně,

Olča

A tak ještě k té Courseře….

blog courseraI když jsem dnes původně chtěla psát úplně o něčem jiném, přivší email z Coursery, aneb coursera.org, mě přivedl na jinou myšlenku.

Pamatuji si, že jsem se již o Courseře zmiňovala v jednom z mých prvním příspěvků, a to o tom, že „Projekt Coursera je portál seminářů a vyučování renomovaných amerických a kanadských univerzit, využívající technologií a připojení k internetu jako cesty informace od přednášejícího k libovolnému počtu studentů. Coursera nabízí volná vyučování a kurzy (tzn.: nepotřebujete být zapsán na jejich, nebo na jakékoli jiné univerzitě, ani splňovat žádné další požadavky, co je velmi důležité je, je kurzy jsou zadarmo) v oborech ekonomie, programování, zdraví, psychologie, a.j. v trvání 6 – 8 týdnů. Vyučující využívají především přednahraných přednášek, které si student může prohlédnout a) kdykoli, b) opakovaně, a cvičení, úkolů a zkoušek – vše online.”

O Courseře píši proto, že jsem několik jejich kursů (některé dokonce úspěšně :) absolvovala. Pojďme si tedy  povědět, jak to funguje.

Po velmi jednoduchém přihlášení “loginu” se Vám otevře svět univerzitních kursů a přednášek, na které se můžete zapsat. Protože je Coursera díky své organizovanosti a úspěchu braná světově renomovanými universzitami čím dál vážněji, kurzů vysoké kvality každým dnem přibývá.

Vlevo si všimněte, jak se Coursera rozrůstá o učební jazyky. Teď je jen na našich, českých univerzitách a vysokých školách udělat ten strašidelný krok do budoucnosti…

Také si všimněte všech možných odvětví, kam až síla a moc coursery dosahuje. Vybere si opravdu každý.

Pro nás smrtelníky má tento projekt následují cí výhody:

a/ je zadarmo (!!!)

b/ je časově více či méné flexibilní (samozřejmě jsou stanoveny “deadlines” pro dílčí projekty and kvízy, stejně tak jako pro finální projekt; časová “okna” pro splnění zmíněných úkolů jsou však víc než milosrdná)

c/ při úspěšném splnění požadavků kurzu dostanete certifikát, kterým se můžete pyšnit zarámováním a umístěním na strategickém místě ve vaší sborovně, kanceláři či ložnici. To je na vás.

courses available sections and languagesJak to tedy funguje: Většina kurzů je rozdělena do určitých časových a tematických bloků, ke kterým se pojí video přednášky, na které se můžete podívat kdykoli v průběhu celého kurzu, a materiály ke čtení a zpracování. Po každém časovém/tématickém úseku jsou zadány úkoly a úlohy k vypracování, některé kurzy jsou hodnoceny pomocí quizů.

 

 

 

 

blog coursera diplomaA tak, pokud se vám zadaří, jste za 6-8 týdnů hotovi a obdržíte certifikát o splnění kurzu renomované univerzity. Co vy na to? Zkuste to sami!

Coursera má v nabídce kurzy v angličtině, a pár už i ve španělštině, italštině, čínštině… Možná se proto trochu zapotíte, ale za takový certifikát s jedničkou to stojí, ne? :)

 

Mějte se techně,

Olča

Digitální domorodci, či digitální přistěhovalci

Nedávno jsem četla článek professora Marca Prenskyho, který se zamýšlí nad svou vlastní teorií, že studenti se (přirozeně mluví o studentech amerických, i když, buďme upřímní, ten rozdíl není až zas takový) radikálně změnili. Stručně řečeno, jak se tak ukazuje, dnešní studenti vlastně nejsou ti, pro které byl dnešní vzdělávací systém vybudován.

Podle něj představují právě tito první generaci, která s novou technologií vyrostla, a nejen to: velká většina dnešních studentů a školáků strávila život obklopena počítači, videohrami, hudebními přehrávači, mobilními telefony, hračkami a hrami moderní digitální doby. Prensky uvadí, že dnešní průměrný vysokoškolák strávil méně než 5000 hodin čtením, zato 20000 – 30000 hodin hraním videoher a koukáním na televizi. Počítačové hry, email, Internet, mobilní telefony and instantní textování (a my ještě přidejme virtuální světy her a sociálních sití) jsou pro ně přirozenou součástí každonenního života. Prensky velmi zajímavě elaboruje s teorií, že dnešní studenti myslí a zpracovávají informaci fundamentálně jinak než jejich předchůdci, dokonce se zamýšlí nad vědeckými spekulacemi o tom, že je velmi pravděpodobné, že mozky našich studentů se postupem času a jejich specifickým vývojem fyzicky změnily ( :) Úsměvné? Co si o tom myslíte? Nebojte se vlořit komentář! Budu se těšit!)

Ač je zde řeč pouze o teorii, Prensky se přiklání k názoru, že jejich vzorce myšlení jsou odlišné od našeho, – a tomu není moc co odporovat. A  tak se dostáváme k názvu mého příspěvku: jsou naši studenti digitální domorodci, zatimco my digitální přistěhovalci? Mě se tato myšlenka moc líbí. Pod pojmen domorodec si představuji někoho, kdo se v dané kutuře nejen umí orientovat, ale také je v ní per se akceptován, cítí se v ní doma, a jeho „jazyk“ je bez přízvuku, jeho zvyky žádnou nezvyklostí.

Naproti tomu přistěhovalec je někdo, kdo se sice přistěhoval dobrovolně, protože do dané kultury chce patřit, nikdo mu ale „neodpáře“ jeho akcent, neohrabanost v kulturních reáliích, ani touhu po staré otčině :)

Prensky na konto tohoto příměru zvažuje, jak mohou učební plány, didaktiky, a metodiky navrhované právě přistěhovalci přitažolivé právě pro digitální domorodce, kteří přijímají informace o mnoho rychleji, než jak jsme na to byli zvyklí před ještě několika lety, paralelně, multi-taskují, upředňostňují grafiku před textem, propojenost, a formu hry před jinými „vážnými“ formami zprostředkování informace.

Prensky zábavně udává klasické příklady přistěhovaleckého tisknutí emailů, či telefonátů adresátovi, zda dostal email, který jsme právě odeslali. (Taky se poznáváte? :) )

Z hlediska vyučovacího procesu se ale zase o takovou zábavu nejedná. Jako digitální přistěhovalci v roli pedagogů se potýkáme s vážným problémem: jelikož mluvíme zastaralým jazykem, nerozumíme tak ůplně jazyku našich studentů.

Co je na tomhle článku nejzajímavější je, že byl napsán před lety, v roce 2001…

Co si o tom myslíte? Jsme jako učitelé považováni za sebranku digitálních negramotů, anebo je naše očividná snaha o porozumění polehčující okolnost?

Než začnete komentovat, podívejte se pro radost na následující video. Film Thursday (Čtvrtek) zachycuje půvabným způsobem napětí mezi světem „přirozeným“ a tím technologickým. Co bych od vás ráda vědela, je, co si o tom myslíte?