Digitální domorodci, či digitální přistěhovalci

Nedávno jsem četla článek professora Marca Prenskyho, který se zamýšlí nad svou vlastní teorií, že studenti se (přirozeně mluví o studentech amerických, i když, buďme upřímní, ten rozdíl není až zas takový) radikálně změnili. Stručně řečeno, jak se tak ukazuje, dnešní studenti vlastně nejsou ti, pro které byl dnešní vzdělávací systém vybudován.

Podle něj představují právě tito první generaci, která s novou technologií vyrostla, a nejen to: velká většina dnešních studentů a školáků strávila život obklopena počítači, videohrami, hudebními přehrávači, mobilními telefony, hračkami a hrami moderní digitální doby. Prensky uvadí, že dnešní průměrný vysokoškolák strávil méně než 5000 hodin čtením, zato 20000 – 30000 hodin hraním videoher a koukáním na televizi. Počítačové hry, email, Internet, mobilní telefony and instantní textování (a my ještě přidejme virtuální světy her a sociálních sití) jsou pro ně přirozenou součástí každonenního života. Prensky velmi zajímavě elaboruje s teorií, že dnešní studenti myslí a zpracovávají informaci fundamentálně jinak než jejich předchůdci, dokonce se zamýšlí nad vědeckými spekulacemi o tom, že je velmi pravděpodobné, že mozky našich studentů se postupem času a jejich specifickým vývojem fyzicky změnily ( :) Úsměvné? Co si o tom myslíte? Nebojte se vlořit komentář! Budu se těšit!)

Ač je zde řeč pouze o teorii, Prensky se přiklání k názoru, že jejich vzorce myšlení jsou odlišné od našeho, – a tomu není moc co odporovat. A  tak se dostáváme k názvu mého příspěvku: jsou naši studenti digitální domorodci, zatimco my digitální přistěhovalci? Mě se tato myšlenka moc líbí. Pod pojmen domorodec si představuji někoho, kdo se v dané kutuře nejen umí orientovat, ale také je v ní per se akceptován, cítí se v ní doma, a jeho „jazyk“ je bez přízvuku, jeho zvyky žádnou nezvyklostí.

Naproti tomu přistěhovalec je někdo, kdo se sice přistěhoval dobrovolně, protože do dané kultury chce patřit, nikdo mu ale „neodpáře“ jeho akcent, neohrabanost v kulturních reáliích, ani touhu po staré otčině :)

Prensky na konto tohoto příměru zvažuje, jak mohou učební plány, didaktiky, a metodiky navrhované právě přistěhovalci přitažolivé právě pro digitální domorodce, kteří přijímají informace o mnoho rychleji, než jak jsme na to byli zvyklí před ještě několika lety, paralelně, multi-taskují, upředňostňují grafiku před textem, propojenost, a formu hry před jinými „vážnými“ formami zprostředkování informace.

Prensky zábavně udává klasické příklady přistěhovaleckého tisknutí emailů, či telefonátů adresátovi, zda dostal email, který jsme právě odeslali. (Taky se poznáváte? :) )

Z hlediska vyučovacího procesu se ale zase o takovou zábavu nejedná. Jako digitální přistěhovalci v roli pedagogů se potýkáme s vážným problémem: jelikož mluvíme zastaralým jazykem, nerozumíme tak ůplně jazyku našich studentů.

Co je na tomhle článku nejzajímavější je, že byl napsán před lety, v roce 2001…

Co si o tom myslíte? Jsme jako učitelé považováni za sebranku digitálních negramotů, anebo je naše očividná snaha o porozumění polehčující okolnost?

Než začnete komentovat, podívejte se pro radost na následující video. Film Thursday (Čtvrtek) zachycuje půvabným způsobem napětí mezi světem „přirozeným“ a tím technologickým. Co bych od vás ráda vědela, je, co si o tom myslíte?

Napsat komentář

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>